Historie

 Samojed je severské plemeno a patří mezi nejstarší plemena. Jeho původ se datuje od období tisíc let před naším letopočtem. Protože toto plemeno nikdy neprošlo selekcí, zachovalo se až do současnosti v původní podobě, ačkoliv dříve měli rozmanité zbarvení. Samojed si podle odborníků zachoval mnoho znaků prehistorického psa.

Název samojed je odvozen od etnické skupiny kočovných Něnců – Samojedů žijících na severu Ruska. Ti chovali pastevecké psy, kteří jim hlídali stáda sobů, ale používali je také jako lovecké a tažné psy. O Něncích je známé, že si psů vždy velice vážili a příkladně se o ně starali, a tak se ze samojedů stali velmi důvěřiví psi s vřelým vztahem k lidem.

Samojedi ( Něnci ) byly delší čas zařazování mezi historicky vymřelé národy Eurázie a vědělo se jen velmi málo o jejich původu a kultuře, avšak nové archeologické a etnografické výzkumy poskytli bližší informace. Kmeny Samojedů putovali začátkem prvního tisíciletí našeho letopočtu a osídlili oblast mezi Bílým mořem a Jenisejí.

Národ Samojedů byl tvořen jednotlivými rodinami, případně osadami více rodin, které putovali po tundře. Kočovali po tundře, živili se lovem, rybovodem a především chovem sobů. Soby určovali trasy jejich pohybu na území Sibiře, protože hledali potravu – mechy a lišejníky. Soby využívali nejen na mléko a maso, ale i jako tažná zvířata. Chov obrovských stád vyžadoval  dobrých pasteveckých psů. Něnci chovali psy, které nazývali Bjelkier . Strážili jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a při tahání saní. Jejich obydlím byly stany ze sobích kožešin ve tvaru týpí, které se daly lehce rozložit a přesunout na jiné místo, poté co sobi spásli všechen mech.

Samojedi byli mezi severskými nomádmi velmi unikátní národ, hlavně pro jejich blízký osobní a pracovní vztah k jejich psům. Bylo běžné, že každý člen rodiny si vzal jednoho psa sebou do jejich obydlí, která se nazývají chooms  a nechali ho spát společně s nimi pod sobími přikrývkami, aby je zahřívali. Děti měli dovolené hrát si se štěňátky, dospělí psi zase strážili a ochraňovali děti po dobu nepřítomnosti dospělých.

Samojedi byli velmi jednoduchý národ a nebylo neobvyklé, že využívali tyto psy i na kožešiny. Většinou se ale jednalo o psy, kteří nebyli k člověku přátelští, byly agresivní anebo příliš velcí jedlíci či příliš slabí jedinci. Tímto způsobem vlastně dělali výběr nejvhodnějších jedinců pro další chov. Hlavním kritériem výběru byla přátelská vyrovnaná povaha psa, jeho síla a vytrvalost. Agresivní psy se tak stali bez milosti ozdobou jejich kožichů. Po dobu několika století se tak vyvinulo silné a odolné plemeno, které pracovalo bok po boku člověka. Zabezpečovalo mu pohodlí domova a bojovalo nelítostně v bojích za svého pána, kterého chtěl potěšit.

První samojedi se ve střední Evropě začali objevovat na konci 19. století. Zúčastnili se prvních expedicí do Arktidy a Antarktidy. Jako první použil samojedských psů Nansen ve svých polárních expedicích a představil je západnímu světu.  Dokonce i Amundsen používal, při dobití jižního pólu, ve svém spřežení samojedy.Nejznámějším je vůdčí fena Etah , kterou si vybral hlavně pro její vynikající povahové vlastnosti. O samojedech se totiž říká, že ostatní plemena saňových psů pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem.

Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován plemenný standart. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích.

Prvního samojede dovezla z USA Eva Bosáková, naše známá gymnastka. Byl to pes Igor, narozený 17. září 1967. Po celý svůj život byl jediným zástupcem samojedů u nás.  Ale prvním samojedem, který byl zapsán do plemenné knihy byla fena Dája Golden Journey,narozená r. 1981 a importován z USA panem Z. Klohem.

Samojed je v České republice zastřešován dvěma kluby, Klubem severských psů a Samojed klubem.

Vzhled 

• Ze samojeda vyzařuje síla, krása, temperament, hrdost a ušlechtilost. Působí dojmem odolného, silného, ne však robustního psa. To, čím upoutají na první pohled, je typický úsměv, který způsobují zdvižené koutky, a dlouhá odstávající srst sněhobílé barvy.

• Kostra samojeda je pevná, odpovídající jeho výšce a váze. Nesmí být ani příliš subtilní ani těžkopádná. Samojed si musí zachovávat především eleganci.

• Žádoucí je bohatá a hustá srst, někteří jedinci však mají srst přešlechtěnou, příliš dlouhou, svěšenou. Srst má být především odolná, nepromokavá. Důležitá je kvalita než kvantita a délka. Čistě bílá barva je všeobecně považována za nejkrásnější. Samojedi krémové barvy anebo s piškotovými znaky nejsou tak žádoucí, ale je potřebné je zařazovat do chovu, aby se udržel žádoucí pigment a třpytivá srst, tzv. silvertip, správná samojedí srst se na světle na konečkách srsti stříbrně leskne.

• Hlava má být široká, klínovitá. Jedinci vlčího typu mívají hlavu užší, málo osrstěnou.

• Uši jsou silné, vztyčené, trojúhelníkovitého tvaru, se špičkou mírně zaoblenou. Jejich velikost má odpovídat vzdálenosti mezi vnějším koutkem oka a místem na boku hlavy, kde je ucho nasazené. Stop má být dobře znatelný, ale ne příliš výrazný. Nos nemá být příliš dlouhý a špičatý má být hluboký. Vzdálenost od týlu ke stopu a od stopu k okraji čumáku je 1:1. Nosní houba stejné jako pysky mají mít co nejtmavší pigment, taktéž i oči co nejtmavší dobře uložené, mandlového tvaru s bílými řasami. Výraz očí je živý, něžný, přátelský.

Povaha 

• Přes společný původ s ostatními severskými psy má samojed přece jen trochu odlišnou povahu. Je víc závislý na své lidské smečce, kromě toho je jeho lovecký pud stále velmi silný a také jako jediný z těchto plemen štěká.

• Kvůli zcela mimořádné povaze samojedů se mezi jejich chovateli traduje, že nikdo z nich už nikdy nepřejde k jinému plemenu. Vzhledem k tomu, jak prapředci samojedů žili v naprostém souladu s někdejšími Něnci, pracovali s nimi, spali společně ve stanech a hřáli se navzájem i v těch nejkrutějších podmínkách, vzniklo plemeno silně fixované na člověka, milé a přátelské nejen k vlastním, ale i cizím lidem, zejména však k dětem všeho věku, plemeno bez známek jakékoliv agresivity. I když mezi jeho dobré vlastnosti řadíme ostražitost, právě pro jeho přátelskou povahu z něho nikdy nevychováme obranáře nebo hlídače.

• Samojed je nezávislý, inteligentní a oddaný pes, vždy v dobré náladě, milý a velmi přítulný. Má silně vyvinutý smysl pro kontakt s člověkem, takže ho nelze chovat - ani ve smečce - v kotci, protože by tím utrpěla jeho veselá a společenská povaha.

• Jako psi šlechtění pro všestrannou pomoc pastevcům sobů – k lovu, pastevectví i tahu – mají v sobě zakořeněnou pracovitost, vytrvalost a bezpodmínečnou věrnost. Jsou milí a temperamentní společníci, neustále ochotní ke hře a jakémukoli zaměstnání.

• Samojed pracoval vždy samostatně a je to tedy značně nezávislý pes, který rád diskutuje o povelech. Tam, kde by služební pes vykonal sebenesmyslnější rozkaz, samojed nejprve hrdě posoudí, jestli má povel otrocky splnit. Přitom je dost inteligentní a vnímavý na to, aby zvládl základní výcvik, pokud je však vedený důsledně a pravidelně.

• Protože má rád všechny lidi bez rozdílu, je to ideální pes na výstavy, kde se (většinou) rád předvádí. Miluje, když se mu člověk věnuje, hladí ho a mluví s ním. Správný samojed nesmí být plachý, bojácný a nedůvěřivý ani k cizím lidem. Nikdy neútočí, ale má zdravé sebevědomí, je vstřícný i k cizím psům.

• O samojedech se kromě superlativů také říká, že jsou úplatní a paličatí. Běžná poslušnost ale nepřináší žádné problémy, pes však nesnáší tvrdý výcvik. I když na to nevypadá, má velmi jemnou povahu a výsledků spíše dosáhneme po dobrém než násilím.

Výchova 

• S výchovou samojeda musíme začít už ve velmi mladém věku a co nejdříve psa naučíme přijít na zavolání. Samojedi se ochotně, snadno a rychle učí díky své přirozené inteligenci, dokonce i to, o co jako chovatelé nestojíme. Nesnášejí tvrdý dril, mohou být i tvrdohlaví. Při tréninku se brzy začínají nudit a tak je třeba udržet jejich pozornost. Trénink pozměňujeme co nejčastěji, opakování stále stejného povelu by mělo přesně opačný účinek. Trpělivě vysvětlujeme, co požadujeme, a nikdy fyzicky netrestáme. Svou autoritu můžeme dát najevo přátelsky, protože křikem a bitím si u tohoto psa respekt nevynutíme. Ostatní tresty užíváme bezprostředně po provinění, jinak se minou účinkem. Nejvíce se při výchově samojedů osvědčila pozitivní motivace - a naše trpělivost.

• Při výcviku samojeda máme ustavičně na mysli, že máme psa sice družného, ale také hrdého a samostatného, který se nesnadno podrobuje. Pro začátečníky je tedy vhodný výcvikový kurs.

• Správně vychovaný samojed je vyrovnaný, přátelský, s dostatkem zdravého sebevědomí.

• Když již zmíněnou tendenci diskutovat o povelech potlačíme správným vedením, může být samojed příkladem poslušnosti. Budeme si vědomi, že samojed má hluboko zakořeněný lovecký pud, a raději než pozdější rozčilování mu připneme na procházkách volnou přírodou vodítko.

• Důležitý je výstavní výcvik, který musí zvládnout temperament psa, aby se elegantně předvedl.

• Každý samojed je individualita, společnou vlastností je jejich tvrdohlavost a touha po svobodném rozhodování z vlastní vůle.

Péče

• Pro Samojeda je nejdůležitější dostatek kontaktu s lidmi i psy. Pokud tráví pán hodně často mimo domov, měl by samojedovi pořídit kamaráda.

• Samojed se přizpůsobí jak bydlení v domě se zahradou, tak v městském bytě. Podmínkou je dostatečná míra pohybu, nutností pak smířit se s všudypřítomnými dlouhými chlupy, hlavně v období línání.

• Samojed vyžaduje pravidelnou, i když nijak náročnou péči o hustou a bohatou srst. Postačí denně několik minut kartáčovat, pouze v období línání kartáčujeme déle, abychom odstranili uvolněnou srst. Samojed vylíná jednou nebo dvakrát za rok, fenka také po štěňatech. V této době ztrácí obrovské množství srsti, kterou je potřeba vyčesat (a případně zužitkovat spředením). Jen tak bude samojed opravdu krásný. Srst samojeda nepropouští vodu, takže není třeba ho koupat. Časté koupání snižuje kvalitu srsti, stačí psa koupat 1 až dvakrát do roka. Jejich srst má samočistící schopnost. Uši psa je nutné udržovat v čistotě a drápky krátké.

• Samojed vyžaduje běžnou péči jako ostatní severská plemena. Jeho srst je uzpůsobena, aby odolávala i extrémně chladnému počasí. Klidně ho můžeme nechávat ležet jak za velkých mrazů na sněhu, protože jeho srst ani přes svou délku nepřimrzá, tak i hodiny na přímém slunci, protože i před slunečními paprsky ho dokáže srst ochránit.

Standard plemene

 Hlava

• Lebka je klínovitého tvaru, trochu klenutá, s výrazným sklonem. Silný a široký čenich je stejně dlouhý jako lebka a rovnoměrně se zužuje k nosu. Nos je dobře vyvinutý. Hřbet nosu je rovný. Poněkud masitější pysky těsně přiléhají.

• Koutky jsou trochu zvednuté, takže se zdá, že se pes stále směje. Celá hlava je mohutná. 

Oči

• Tmavohnědé, hluboko vsazené, mandlového tvaru, zešikmené.

• Jsou položené daleko od sebe a mají živý inteligentní výraz.

 Uši

•  Jsou trojúhelníkového tvaru, poměrně malé, vzpřímené, pohyblivé, na koncích mírně zakulacené, vysoko nasazené a dost od sebe vzdálené.

 Chrup

• Má nůžkový skus. Povolen je i klešťový skus, ale není žádoucí.

• Počet zubů 42.

• Čelist i sanice jsou silné.

 Krk

• Přiměřeně dlouhý a silný krk nosí pes hrdě vzpřímený.

 Trup

• Délka těla je o něco větší než výška v kohoutku.

• Hluboký a pevný trup je pružný.

• Středně dlouhý hřbet je svalnatý a rovný.

• Na krku vyrůstá bohatá hříva.

• Feny mohou být o něco delší než psi.

• Bedra jsou silná a břicho mírně vtažené.

• Při pohledu zepředu je hrudník široký a hluboký, s klenutými žebry, ale ne sudovitý.

• Mírně zešikmená zadní část hřbetu je silná a svalnatá. 

Hrudní končetiny

·       Šikmé lopatky jsou dlouhé a pevné.

·       Dobře postavené svalnaté hrudní končetiny se silnými kostmi jsou rovné, s lokty přiléhajícími k tělu.

·        Předloktí je silné, ale pružné.

Pánevní končetiny

·       Při pohledu zezadu mají být rovné a rovnoběžné, silně osvalené.

·       Kolenní klouby a nártní kosti jsou dobře zaúhlené, s nízko položeným hleznem.

·       Paspárky se odstraňují štěňatům 3.-4. den po narození.

·       Pružné tlapy jsou oválné, s lehce klenutými prsty.

Ocas

·       Při zbystření pozornosti nebo pří pohybu nese pes ocas stočený dopředu nad hřbetem nebo ho má svěšený na stranu.

·       V klidové poloze může ocas viset a sahá tak až k hléznům.

Chůze

·       Samojed je klusák s volnou, energickou, prostornou a dlouhou chůzí.

Srst

·       Osrstění je bohaté, těžké, elastické a husté.

·       Podsadu s krátkou a měkkou hustou srstí prorůstají dlouhé, rovné a tvrdé pesíky, které tvoří krycí srst.

·       Srst na krku a na ramenech vytváří hřívu a límec, který lemuje hlavně hlavu psa.

·       Na vnějších stranách uší, na hlavě a na předních částech hrudních končetin je srst krátká a hladká.

·       Vnitřní strana uší je dobře osrstěná a také mezi prsty vyrůstá ochranná srst.

Zabarvení

·       Může být bílé, krémové nebo bílé s nažloutlými znaky.

·       Čenich, pysky a rámování očí je černé, čenich může být i červenohnědý.

·       Samojedi krémového nebo žlutavého zabarvení nejsou tak žádaní jako bílí, ale je třeba je občas zařadit do chovu pro udržení žádoucího pigmentu.

·       Pro zajímavost uvádíme, že z vyčesané srsti samojeda lze uplést teplý svetr. Už dávní chovatelé to věděli a využívali.

Velikost

·       Výška psa v kohoutku dosahuje 57 cm a feny 53 cm, s povolenou odchylkou ± 3 cm.

·       Váha 23 – 30 kg